1. Ročník (2003)

trasa Petrovice - Kamýk n.Vlt. - Svatá Hora

Nepočetná vojska Křižáků shromáždila se ve městě sv. Petra a po vydatném občerstvení těla i mysli, vydala se ještě za noci směrem ke Krchovu, vstříc nejistému osudu. Nočním pochodem prověřili všichni sobě výzbroje i výstroje a shledali, že kletby ani řev nepomohou jim v tažení, že jen dobrá příprava a vůle k překonání protivenství vede ke kýženému cíly. I stalo se v ten noční čas, že oddělila se část vojska těžkooděného, by sobě vyhledala místo k odpočinku, leč lehkooděnci zvolili sobě k přespání místo Svaté Hoře bližší. Tak rozdělena byla vojska křižácká a věčně planoucí oheň strachu v srdci každého z bojovníků ještě více rozdmýchán byl, neb Saracénů cháska poblíž skrývati se mohla.

Horký písek, žhavá poušť a nemilosrdné slunce, toť průvodci Křižáků na kroku každém.

V odpolednách toho dne spojila se opět obě vojska křižácká a bylo radosti veliké na obou stranách, však mrak nebezpečí halil tvář každého, kterak blížil se most jediný, most v městě kamenném.Již slunce sklonilo svou tvář za hory, když zvědové křižáků přes most přešli a následně vojsko celé město zabrati mohlo, však Saracénů nikde zahlédnuto nebylo.A dopřáli sobě vojáci odpočinku a povyražení, by mohli dále silní a odvážní býti, na cestě daleké. Však řady křižácké oslabeny byly, neb obrana města síly si vyžádala a těžkooděnci zostati museli a dál na cestu ke Svaté Hoře nevyrazili.

Tak vyrazili lehkooděnci sami nocí dál a nedali sobě dlouze ve snách spočinouti. Oni na Svatou Horu pospíchali a Saracény každým krokem očekávali, plni nejistoty i naděje. Země jako kdyby spala, nehybná a strnulá, a očekávala jejich další kroky, trpěla jejich přítomnost a obyvatelé místní nikterak se nebouřili, jen klidili se z očí a zavírali příbytky své.

Tak konečně pod Svatou Horu dorazili a náhle hrstku Saracénů nedbale ukrytých spatřili a přiblížilo se střetnutí konečné, na úpatí Hory, po kterém vojsko křižácké pomalu vzhůru se sunulo a do boku Saracénů vplížiti se snažilo. Lest tato zdála se být volbou správnou a vítězství nadosah, když přesila tak velká být se zdála...

...a vojska Křižácká zaútočila.

Však zrada levé křídlo ochromila, kde had se náhle z kůže svlékl a pravé úmysly odhalil. Tak zhroutily se šiky křižácké a smrt vybírat svou daň hned počala. Tvrdý boj, řev a krev, třesk mečů, volání do boje a rozkazy poslední, to vše v jednom kotli utaveno do obrazu bitvy veliké, do bitvy poslední... Jak skončilo to střetnutí je jisté - mrtvá těla Křižáků se s těly Saracénů v jeden shluk teď mísí a není nikoho, kdo vítěze by určil.

Však přeci, vždyť legendy se vyprávějí...o Cti a Víře, které vedou naše skutky, o Zradě, za kterou se zas jen zradou platí, o Lsti, která sestrou zrady je a hlavně o Smrti, která nezná prohry, která je věčným vítězem.

Ač Saracén teď opěvuje rytíře, co křesťanské psy zradil,...
...a Křesťan vyzdvihuje mnicha, co osamocen Svaté Hory dosáhl.

A obě vojska znovu chystají se k boji.

Fotky ZDE

Zapsat se do skupiny Svatá Hora