5. Ročník (2007)

"Inter Arma"

Hradčanské stěny u Mimoně - pouť z obcí Pertoltice pod Ralskem, Bohatice a Božíkov

Intro:
Píše se rok 1184. Král jeruzalémský je nakazen leprou; navíc je upoután na lůžko, což jen zvyšuje jeho izolaci a omezuje jeho moc. Šlechtici nejen na královském dvore intrikuji, politikaří, kupčí a obohacují se na vrub všech svých poddaných a příchozích poutníku - a nejen jich. Karavany bez rozdílu zda jde o obchodníky či poutníky, zda jde o křesťany nebo araby se stávají terčem útoků křesťanských vojáků a najatých žoldáků. A vojska Saladina jsou neustále připravena zaútocit, jen čekají na záminku.

V této neradostné situaci se jenom jako zrníčko písku v poušti zdá být malá oáza, malé město a obchodní stanice, nazývaná křesťany Corvus, podle tvaru skály, která se v ní nachází.

Přesto právě sem zamířila jednotka královských vojáků. Proslýchá se totiž, že místní Obchodník není dobrým křesťanem, že kupčí s kýmkoli a vidina mamonu že mohla by ohrozit hranici království na této straně pouště. Nebo je snad za jejich návštěvou ještě něco více?
Dále pak Templ vyslal do této poslední výspy daleko mezi dunami své muže. Chránit poutníky, strážit cesty a dbát na křesťanské mravy, jak řádová pravidla velí. A jistě není náhoda, že velmistři zvolili zrovna tuto oázu, tomu se nechce věřit... Nicméně i poutníci sem přicházejí, ač nemnozí, neboť cesta do Corvu je dlouhá a obtížná. Příkladem budiž dvě skupiny šlechticů, kteří nezávisle na sobě dorazili a usadit se chtějí, když v dalekých rodnách zemích již není neobsazených míst.
Ale co to? Koho to je možné spatřit u prvních palem oázy - divocí muži z dalekého severu? Tady? Vskutku. zavála je sem dlouhá a strastiplná cesta až byzantské říše, kam jako elitní válečníci nejprve byly najati a následně díky intrikám byly vypuzeni. Co však hledají právě zde?

Očití svědkové však vypráví a řeči se vedou, tak poslouchejte....

Templářské vojsko prý cestou svou na tisíckrát proklelo královského kartografa, když bloudilo daleko od vytyčených tras, prý jeho vinou. Nakonec však podařilo se jim přes poušť se dostat a zmoženi našli sobě příjený kout.
Podobně královští cestu sobě zmátli a museli na dvakrát k oáze se vydat, neb v půli došla jim voda a víno, prý, a nemohli tedy dál. To podepsalo se tak na jejich chování, že místo důstojného příchodu a vážnosti jak smečka divokých psů dorazili, hned všechny urazili, neurvale šarvátky strojili a vůbec nevhodně hned se u lidí zapsali. Což teprve, když Obchodníka, královského místodržícího v Corvu, mezi jinými nepoznali, neb v kraji tomto honosné šaty málo znamenají, a zle se tito poškorpili.
To šlechtic z daleké Bohemie se svou družinou, který právě svou kajícnou pouť bosou dokončil a v oáze chtěl najít nový domov, vody nečisté sobě skrz poušť nesl a tak pološílený došel - naštěstí ale cestu přežil a jeho družina též, jen se ztrátou zbraní následně bojovat museli.
A starý rytíř, šlechtic nad hrobem, který svou mladičkou vnučku ve svaté zemi ochraňoval? Bůh musel při nich stát, neboť nikdo cestou nepřepadl je a v oáze zastání mezi sobě rovnými šlechtici našli.
A válečníci z dalekého severu na cestě sice zdrženi okolnostmi všelikými byli, ale nakonec v pořádku dorazili a i oni sobě příbytek nalezli.

Ale není jen cast tam. Královští na místě vzali zákon do svých rukou a jali se vybírat daně pro krále, nikým nežádáni a nepověřeni. Se zbraní v ruce vymohli si ledasjakých desátků, ale hněv překvapených na sebe nenechal dlouho čekat. Tak byli přesilou templářů a najatých žoldáků přinuceni vše zabavené vydat a bylo jim pro tentokrát odpuštěno. Zkrotli tedy a počali se kát, až nakonec oázu opustili, když místodržící list jim vydal, kde vypsal, že jejich pomoci v tomto kraji nutno není. I zdálo se, že opět obchod zavládne, ne boje a pře, tu však byla karavana přepadena bandou lapků toho nejhoršího druhu. Ale lup jim byl malý, tak napadli tábor šlechticů, kde tušili tučné zisky. Však se zlou se potázali, když na pomoc přispěchali vojáci Templu nacházející se díky štěstěně nedaleko. Lítý boj na vrcholcích skalisek ruřil dlouho a žádnou ze stran nešetřil - však lapkové byli poraženi. Ba co více, podařilo se se spojenému vojsku prve napadenému i jejich úkryt odhalit a vyplenit. Pak mír a klid zas zavládl, který pečetěn byl oznámením radostným, ze vnučka starého rytíře bude si za muže pána z Bohemie bráti! I schystala se svatba a velké srocení, až jídla a pití na prodej dost nebylo a vyprázdněny byly zásoby a spíže. Proslýchá se, že ještě druhá svatba konala se, mladíka jistého snad s ovcí prý, to ale jistě nějaký je žvást. Tak mohlo by se zdát, že navždy vše jest vyřešeno, když tu bojovníci z daleka se řádu templářskému v cestu postavili řka, že jejich majetek vlastní a ať vydají ho zpět. Půtka z toho a strkanice, jež v boží soud v bitvě nakonec se změnila. Tak na vrcholech kopců sežehlých sluncem utkala se dvě vojska původů různých, o žoldáky zvětšená. A v něm templářský řád slavně byl poražen, aby následně v čestném souboji šlechtic bohemský vůdci cizinců byzantských podlehl a jeho nárok uznal. Však ani on ani temláři poražení žádného majetku jejich nevlastnili, nebo dobře ho schovali před svou smrtí.

Tak ustaly boje v Corvu, na nějaký čas,
dál málo ví se, neptejte se nás.
My jenom prošli, nakoupili vína,
vak naplnili tam, kde různá kvetla víra. (Aeternus)

Fotky ZDE

Zapsat se do skupiny Svatá Hora